Jsem ještě mladý ogar

Osobnost Pavel Zedníček


Jsem ještě mladý ogar

V nejkrásnějších dnech roku vstoupí do našich domovů v premiérových pohádkách, o Štědrém večeru jako podvodník Vitouš v Lásce rohaté, o Božím hodu v Domě u zlatého úsvitu je policajtem Mátonohou. Ve 3 plus jedna s Donutilem, pomáhá svému vesnickému příteli Tondovi, jinak letitému kamarádovi a spolužákovi Miroslavu Donutilovi. Hned po Novém roce se v zábavném pořadu Devatero řemesel promění v pekaře. Ze všeho nejdříve se ale vrátí, už v sobotu 19. prosince, na podium Duetů ... když hvězdy zpívají. Na sváteční obrazovce, spočetli – li jsme správně premiéry i reprízy, se objevícelkem desetkrát. Kurňa, jak rodilý Valach říkává, to už je nějaké číslo! Navíc se převtěluje do ducha Einsteina v právě natáčeném seriálu Špačkovi v síti času. Prvního listopadu mu bylo šedesát, jubileum oslavil premiérou divadelní hry v divadle Kalich s příznačným názvem Zamilovat se.

 

Toho den, kdy jsme se na Kavčích horách setkali, mířil Pavel Zedníček do studia, aby svému štědrovečernímu Vitoušovi vetkl do úst ještě pár vět (odborně - postsychrony). „Vitouš je takový vykutálený podvodník, má parťáka Bertu stejného ražení, tohoto hraje Matěj Hádek. Usadíme se spolu v jedné zapomenuté hospůdce v Brdech. Samozřejmě hodláme něco ukrást, ale najednou se objeví mladičký čert a místo, aby nás ztrestal, skamarádíme se,“ přibližuje Pavel Zedníček svou roli.


V pohádce Dům u zlatého úsvitu hrajete policajta, jaký je?

Legrační, celý příběh je groteskní. Můj policajt téměř nemluví, víc se vyjadřuje posunky a gesty. Točilo se hlavně v Telči, město samo svým půvabem dodává pohádce neopakovatelné kouzlo. Pro mě je nezapomenutelná také díky našemu pejskovi Rokymu, dostal v ní roli.


A zvládl ji?

Skvěle, je to už psí bard. Špatně vidí a slyší, přestál těžký úraz, měl zlomené nožičky, ale je to miláček rodiny, skvělý parťák a po natáčení nijak nezpychl. Jeho celé jméno zní Roky Kousal Čmaňa Zedníček! Možná má talent v genech ...

(Partnerkou Pavla Zedníčka je moderátorka a scenáristka Hanka Kousalová – poznámka redakce)


Máte rád pohádky?

Moc. Dětský divák je nejupřímnější, ale také nejkritičtější. Když sledujete pohádku starou dvacet nebo třicet let, neztrácí nic ze svého kouzla ani z poselství, pohádkové moudro je věčné. Jsem vděčným divákem pohádek. Ne, že bych cíleně sledoval sám sebe, ale o Vánocích si pohádky nenechám ujít. Ačkoliv dnes technika umožňuje pustit si třeba Popelku kdykoliv, pro mě mají pohádky půvab právě o svátcích, když jejich názvy objevím v programu vysílání. Některou jsem viděl už mockrát, ale stejně se na ni těším. Patří k Vánocům a mám Vánoce rád, vysloveně si je užívám. Pohodlně se natáhnu, na dosah mám nějaké ty dobroty, čučím a nechám se unášet příběhem.


Vracíte se o svátcích domů na Valašsko?

Rodiče bydlí ve Zlíně, sestra s rodinou v Brně, já mám své zázemí v Praze. Nikdo z nás si nedovede představit, že bychom trávili svátky odděleně. Letos se všichni sejdeme u nás. Sestra přiveze svoji rodinu, já pro naše dojedu do Zlína a bude nám všem dobře v devíti lidech, se dvěma psy a třemi bramborovými saláty (zlínský, brněnský a pražskýJ)


Jaký jste byl bratr, když jste byli malí?

To byste se měla zeptat sestry. Ale určitě slušný, my jsme nebyli stejně malí, Dagmar je o devět let mladší. Občas jsem ji sice pozlobil, ale nemohli jsme se prát jako sourozenci, kteří jsou stejné věkové kategorie. Když jí bylo deset, bylo mi už devatenáct.


Měl jste hezké dětství?

Nádherné. Narodil jsem se v Hošticích – Herolticích kousek od Vyškova. Na svět jsem přišel v kovárně. Můj děda, maminčin otec František Navrátil byl kovář. Odstěhovali jsme sice do Zlína, ale do kovárny jsme se pořád vraceli, jezdili jsme pomáhat na žně, býval jsem tam na prázdninách. Miloval jsem koně, krávy, všechna zvířata. A čím jsem starší, tím k nim víc tíhnu. Po dědovi jsem dostal druhé jméno František. Naštěstí rodina odolala nátlaku babičky a zvítězil Pavel a já jsem za to rád.


Stejně vám všichni říkají Čmaňa. Co vůbec znamená Čmaňa?

Tuhle historku přece znáte, už jsem ji tolikrát vyprávěl. Přezdívku vymyslel Bolek Polívka. Zkoušeli jsme v Divadle na provázku a on mi řekl Čmaňo. Mirek Donutil nechápal: „Proč mu říkáš Čmaňo?“ A Bolek odtušil: „Je to Čmaňa, jen se na něj koukni, celá Janžurová!“ Jeho nápad postrádá sebemenší logiku, ale spolehlivě se ujal, od té doby jsem Čmaňa. Na Pavla už skoro neslyším. Když přijedou moji rodiče, jako nedávno na oslavu narozenin, známí o nich jinak nemluví než jako o starých Čmaňovcích, sestra je Čmaňovka.


Kdo vás přivedl k herectví?

Asi táta a hlavně pan profesor Jančařík na kožařské průmyslovce ve Zlíně. Otec ochotničil. V Mokré, to je část Zlína, kde jsme bydleli, dokonce postavil dřevěnou boudu a v ní se hrálo. Možná mi právě tady zavoněly šminky. Naše sousedka vedla dramatický kroužek, přihlásil jsem se do něj, ale víc mě přitahovaly filmy. Boudě jsme později dali název Wet klub a já si pořídil průkazku promítače. Dost jsem ovlivňoval vkus místních. Měl jsem rád Bergmana, obdivoval jsem Vinnetoua. V okamžiku, kdy jsem nastoupil na průmyslovku, dostaly mé herecké projevy, kterými jsem bavil spolužáky, řád. Ve škole mělo divadlo tradici, tamní profesoři divadlu fandili. A jeden z nich, profesor Jančařík mi doporučil, abych nechal boty na jiných a šel studovat divadlo. Přihlásil jsem se na JAMU do Brna a přijali mě na první pokus.


Takže jste žádné boty ani nevyrobil?

Ale jistěže. Zhotovení bot bylo maturitním předmětem. Nosil jsem je dlouho a pak úplně sešmaťhané vyhodil. Záznam o mé dovednosti ve školním archivu určitě je.


Poslední sobotu před Vánoci se rozloučíte s Duety. Všimla jsem si, že „galanečka“, s kterou jste diváky opouštěli, vehnala mnoha divačkám v sále slzy do očí. Čím je překvapíte tentokrát?

Překvapení se neprozrazuje. S Radkou Fišarovou si zapívám rád cokoli. Na začátku jsem si sice říkal: Čmaňa, ty jsi jen stár, ne nějaká superstár. Nakonec jsem soutěži zcela podlehl a Radka je bezvadná. Dneska mě mrzí, že jsme se neudrželi ještě dvě kola, připravili jsme si hezké písničky.


Dokázal jste si někdy představit, že budete v šedesáti zpívat francouzské šansony ve velikém muzikálovém divadle?

To ne, ale o to víc se do divadla Hybernia upřímně těším. Zpívám rád, v oblibě mám hlavně ty naše moravské. Zpívávali jsme si s mamou. Moje maminka zpívá krásně, bravurně ovládá první i druhý hlas. Náš ročník na JAMU byl průkopníkem muzikálového herectví, jako první jsme se učili tak zvaný syntetický žánr, což je právě muzikál.


V povídce Komparzista v Donutilově cyklu 3 plus jedna se zamícháte jako podnikavý venkovan do silvestrovského natáčení. Jaký máte vztah k Silvestru, patříte do skupiny, která se nemůže dočkat poslední dne roku a nebo do té, co Silvestra nemusí? 

Já jsem skupina, která ho nepotřebuje. Před bujarými oslavami, že jsme zas o rok starší, prchám. Tentokrát daleko, až do Thajska. Mezipřistání je v Číně, přiznám se, že jsem na pekingské letiště hodně zvědavý. Každoročně se snažíme s Hankou ujet někam do tepla a skleničku s přáteli si rádi dáme kdykoliv během roku, když je příležitost a nálada.


Točíte seriál Špačkovi v síti času, kde hrajete ducha Einsteina a vy jste Einsteinovi docela podobný.

Říká se, že jistá podoba mezi námi je. Možná, jsem byl Einstein v minulém životě, kdoví. Role je ducha je úžasná. Prolítnu klíčovou dírkou nebo zavřenými dveřmi. Čeká na mě spousta práce ve studiu, budu se vznášet zavěšený v popruzích.


Přimělo vás životní jubileum k bilancování?

Kdepak! Na to je vždycky dost času. Na obrazovku se vrací Sanitka, přál bych si, aby se seriál dočkal pokračování. Lidi ho mají rádi a snad k oblibě přispěl i můj saniťák Fanda, měl něco do sebe. Jsem šťastný, že patřím do divadla Kalich, kde působím od začátku a současně s mými narozeninami se 1. listopadu slavily i narozeniny divadla. Je jen o padesát let mladší než já. Máme bezvadného šéfa Michala Kocourka, který nám všem přeje, máme nápady, si vymýšlíme, ale hlavně ať je to pěkné. Připomíná mi režiséra Honzu Bonaventuru, s kterým jsem tady dělal jedenáct let Kufr a který mi zatraceně chybí. Byla s ním radost pracovat. Ale jsem ještě mladý ogar a doufám, že na mě čeká ještě spousta hezkých příležitostí.

Text: Daniela Kupsová


TV TIP

Duety...když hvězdy zpívají

Finále

sobota 19. prosince 20.00 ČT1

Chobotnice z II. patra (Hřiště 7)

každou neděli 7,30 ČT1

Koloběžka I.

neděle 20. prosince 13.05 ČT1

Láska rohatá

čtvrtek 24. prosince 19. 00 ČT1

Dům u zlatého úsvitu

pátek 25. prosince 20.00 ČT1

3 plus 1 s Miroslavem Donutilem – Silvestr

neděle 27. prosince 20.00 ČT1

Malý televizní kabaret

středa 30. prosince 9.00 ČT1

Devatero řemesel

sobota 9. ledna 13.10 ČT1

Sanitka (1/9)

neděle 10. ledna 10.55 ČT1

O kominickém učni a dceři cukráře

neděle 10. ledna 13.05 ČT1