TV MAGAZÍN, Prosinec 2010

Autor: Jiří Renč

Pavel Zedníček

Miluji klauny

Závěr silvestrovského programu na ČT1 bude patřit Čmaňovi, neboli Pavlu Zedníčkovi, který nás pozve do pivnice, kde má spoustu hereckých kamarádů…

Brněnské studio České televize pro nás připravilo hodinový pořad Silvestr až do dna aneb s Čmaňou půlnoc nepropásnete. Na co se tam můžeme těšit?

Plynule (tedy později už možná méně plynule) budeme přecházet z pivnice do vinárny, kde jsem objevil například Veroniku Žilkovou i s jejím tanečníkem ze StarDance Markem Dědíkem, kteří nejen, že nám zatančí – a to i na stole – ale dokonce strhli do viru rytmu i mne! Dále svoje příhody, vtipy a historky z divadla vyprávějí Pepa Polášek, Martin Písařík, Radek Brzobohatý, Ťulda Brousek, Vašek Vydra, Jana Švandová, Veronika Freimanová, Roman Vojtek anebo Iva Pazderková, která proslula postavou „blbé blondýny“ v pořadu Na stojáka. Nechybí ani cimbálovka, s níž jsme si zacifrovali, a milý šramlík Karla Cóna hrající klasické staré písničky. Je tam zkrátka veselo a moc hezká atmosféra.

Bylo veselo i při natáčení? Anebo jste pili a jedli jenom jako?

Ke cti Brňáků musím říci, že tentokrát se stoly prohýbaly skutečným jídlem a pivo a víno teklo proudem. Máte pravdu, že při natáčení to nebývá zvykem, ale v tomto případě se zřejmě sponzoři praštili přes kapsu, takže jsme měli všeho dost. Jenom jsme se samozřejmě museli držet zpátky, protože práce je práce a dokud není hotová, opít se nemůžete.

Ve výčtu umělců, kteří vyprávějí vtipné příhody ze zákulisí, mi chybí vaše divadelní partnerka Jana Paulová, se kterou jste toho v divadle a na zájezdech už zažili dost a dost… Nemohl byste nám říci alespoň tady nějakou „veselou historku z natáčení“?

To víte, že kdybych do toho mohl mluvit, nechyběla by, ale obsazení pořadu určují jiní lidé. Máte pravdu, že za ta léta, co spolu hrajeme jak v divadle Kalich, tak i po zájezdech, jsme toho zažili spoustu. V poslední době ale máme spíše zážitky tragikomické. Například nedávno při předpremiéře naší nové komedie Láska naruby v Českých Budějovicích se pod Janou zřítil stůl a ona si zranila oko. Naštěstí nešlo o nic vážného a Jana statečně hraje dál.

V každém případě chápu, proč televizní tvůrci sáhli po vás coby po průvodci silvestrovským pořadem, protože jsem s vámi nudu nikdy nezažil. Nicméně neleze vám někdy v reálném životě nálepka komika na nervy?

Myslíte, jakože když přijdu do restaurace, chtějí po mně, abych říkal fóry? V tom případě mají ale smůlu, protože já znám asi tři-čtyři vtipy – a konec. Humor má strašně rád, ale fóry zkrátka zapomínám. Ovšem když je správná situace a bezvadní lidé, nějaká legrace se vždycky vyvine.

Jaký typ humoru je vám nejbližší?

Od malička jsem měl rád klauny. Vždycky jsem miloval cirkus se vší jeho atmosférou – a především klauny, protože oni musí umět všechno, co k cirkusácké profesi patří: jezdit na jednom kole, na koni i na slonovi, chodit po provaze, akrobacii… A ve všem musí být mistři. Pak teprve mohou dělat legraci s lehkostí a jakoby mimochodem. A to samozřejmě platí i o našem řemeslu. Jestliže se někdo snaží dělat legraci násilím, je to tragédie.

Do humoru je laděn i nový český sci-fi seriál Špačkovi v síti času, který jste nedávno dotočil s režisérem Karlem Smyczkem pro Českou televizi. Máte tam zajímavou figuru ducha Alberta Einsteina, který dokonce létá. Bylo to fyzicky náročné?

Šlo samozřejmě o filmový trik: byl jsem zavěšený na šňůrách a drátech před zeleným pozadím a „zelení mužíci“ mne tam vláčeli a houpali, takže to bylo náročné spíše pro ně. Já byl jenom trochu odřený, protože postroje, v nichž jsem byl zavěšený poměrně dlouho, vůbec nejsou pohodlné. Měl jsem sice různé vycpávky, ale stejně. Podobný problém vznikl i tehdy, když jsem při natáčení osm hodin šlapal na kole. Tam jsem dokonce použil „pemprsky“ – a jak se osvědčily! Ale stejně se mi to natáčení moc líbilo a užíval jsem si ho. Také proto, že mám dojem, že půjde o hodně zajímavý a hezký seriálek, v němž je mimochodem více jak patnáct set triků!

Stejně dobře se mi ale hrálo i ve filmu Westernstory, který se natáčel ve westernovém městečku u Boskovic, a paradoxní je, že ve Špačkových mám roli Einsteina a ve westernu Hňupa, jenž je majitelem pohřební služby a krade kozy.

Ačkoliv vás na Silvestra uvidíme na obrazovce, vy budete v tu dobu hodně daleko…

Vždyť se podívejte, jak mrzne! To není nic pro mne, já jsem výrazně teplomilný – a tak s Hankou Kousalovou a s několika přáteli odlétáme po Vánocích za teplíčkem do Thajska. Loni jsme si to vyzkoušeli na ostrově Puket a moc se nám tam líbilo, takže letos si uděláme výlety po dalších ostrůvcích. Kromě toho se těším, že oslavíme Nový rok dvakrát. Thajci ho slaví o deset hodin dříve než my - a pak si dáme repete a přivítáme ten náš! Jenom to musíme vydržet.