Na první pohled je snad každému jasné, že celovečerní film Lotrando a Zubejda vznikl podle pohádky Karla Čapka. Podle svého ji do podoby filmového scénáře upravil Zdeněk Svěrák. Film bude mít premiéru příští týden. Dr. Voštěpa Drnce nemohl hrát nikdo jiný než Pavel Zedníček.
Vprávěl
mi, jak byl u Bolka Polívky v Olšanech na
oslavách jeho nedávných sedmačtyřicátých
narozenin a svezl se na koni. Ukazoval modřiny a
odřený loket. S režisérem filmu Karlem
Smyczkem se přivítali před natáčením Kufru
tak srdečně, že jsem čekala, kdy se políbí.
Víte, že se starý Lotrando
Jiří Pecha vsadil se svým nejbližším
přítelem Bolkem o sto tisíc korun? Podepsal,
že se rok a půl nenapije a ještě si konečně
pořídí řidičák!
No to je dobrý! Asi se už
zase potřeboval vsadit. Koukám, že zvyšují
sázky, minule to bylo jenom třicet tisíc.
Ve filmu Lotrando a Zubejda
kácíte stromy. Vy jste kluk z vesnice, určitě
to se sekyrou umíte. Řekněte mi, jak to šlo
Jiřímu Strachovi, tedy mladému Lotrandovi?
No…, Jirka je opravdu
šikovnej, ani mě moc neohrožoval. Jirko, kolik
jsme vlastně posekali těch stromů? (Pavel
Zedníček se o přestávce natáčení obrací
na svého kolegu Jiřího Stracha. Právě on mi
nedávno vyprávěl, že prý posekali celý
les.) Než šel do záběru, tak tři, čtyři
stromy Pavel cvičně porazil, (lhal o stupínek
méně mladý Lotrando).
Co pro vás bylo při
natáčení nejtěžší? Kácení stromů?
Ale ne!
Nejtěžší pro mne bylo naučit se texty
písniček. Ve filmu je sedm písniček Jaroslava
Uhlíře na texty Zdeňka Svěráka. Karel
Smyczek k nim sestříhal dva klipy a písničky
vyšly také na samostatném albu.
Kdo se vám z filmu Lotrando
a Zubejda nejvíc líbil?
Bavila mě celá parta,
která se na týhle práci sešla. Jiří Lábus
jako loupežník, Ljuba Krbová jako Zubejdina
chůva, Marián Labuda jako Sultán Solimán,
Naďa Konvalinková jako moje filmová manželka.
Vzácná parta skvělých lidí, který makali od
ráda do večera a furt bylo veselo, byla sranda
a byla pohoda. To je zásluha taky Karla Smyczka,
to je takovej človíček na palce…
… cože, říkáte
človíček? Víte, že Karel Smyzek, když o
Vás mluví, říká, že jste brouček?
Známe se léta, Karel je
bezvadnej. Obdivuju ho, jak to umí s dětma,
jakou má trpělivost.
Myslíte si, že Smyczek
nesvádí nějaký skrytý duševní boj, když
umí být navenek tak klidný?
Snad ne, spíš naopak. On
se nedokáže rozčílit, naštvat. Možná
nachvilinku zakřičí: No tak, kluci, ticho…,
ale jinak vůbec ne.
Co patnáctiletá Barunka
Seidlová - princeznička Zubejda,
nejzajímavější postava celého filmu? Ljuba
Krbová mi řekla, že se všichni chlapi před
Barunkou natřásali jako kohoutci.
Já ne, už jsem
starej dědek, to spíš támhle mladej, (ukázal
k vedlejšímu stolu, kde seděl Jiří Strach i
ostatní protagonisté filmu). Možná se
natřásá dodnes, já nevím. (Stejně jsem ale
nepochopila, koho z přítomných pánů má
Pavel přesně na mysli. Ostatně právě Dr.
Voštěp přivedl k princezně Zubejdě mladého
Lotranda a láska k němu ji vyléčila.)
Ve filmu vystupuje v roli
vaší sestry Bára Srncová.
Znám Báru od malička.
Když se natáčelo, byla už asi těhotná. Teď
má prcka, holčičku Emmu.
Už vás nebolí záda, když
máte k dispozici tak báječné přípravky na
zklidnění bolestí? Prodal jste se aspoň za
milion?
Slušný to bylo…
(zhodnotil Pavel Zedníček do ztracena své
reklamní farmaceutické intermezzo).
Když jste na své chaloupce
v Jedlanech, taky si sám kácíte a sekáte?
To ne, na to už jsou lidi.
Ukažte ruce. Máte mozoly?
(A skutečně jsem jeden na
hlaďounkých dlaních mužného herce našla.)
Ale to mám od tenisové rakety, jak ji špatně
držím!
Násady do ruky neberete?
Mám doma motorové
sekačky, křovinořezy, nebo jak se všechny ty
mašinky jmenujou. I když po těch zkušenostech
z Lotranda a Zubejdy bych možná sám nějaký
ten strom pokácel.
Svezl jste se při
filmování na velbloudici?
Šeja byla skvělá a
hlavně malej Kamílek, její synek. Víte,
velbloudi jsou hodný zvířata, ale uměj
pěkně kopat. Kameraman by mohl vyprávět! A
kluci rekvizitáři, než na Šejlu navlíkli
všechny kšíry, které musela nosit, utržili
kopanců… Přesto jsem obdivoval, co všechno
to zvíře vydrží. Byla s námi v lese, asi
poprvé ve svém životě, chodila po kamenech.
Zjistili jsme, že velbloudi umějí kopat
dopředu, dozadu, ale i do stran, a když na vás
prsknou, tak to hrozně smrdí.
A co pan Labuda, nezhubl v
Solimánii?
Ubytování v Solimánii
bylo dost šílený. Připomínalo to situaci,
když jste v lágru utečenců. Byly tam
vyasfaltovaný záchodky, žádný obkládačky.
Slamníky byly vycpané pročůranou slámou.
Marián přijel, viděl pokojík a sociální
vybavení a ohromeně vydechl: "Pre boha, ja
nechcem byť za každú cenu filmovým
hercom!"
Pak jsme si našli sami privátní ubytování.
Labuda byl pořád u malého tranzistorového
rádia, strčil si sluchátko do ucha a
poslouchal. To bylo v době, kdy na Slovensku
probíhala stávka herců. Marián zalehl,
nastavil anténu a vystrčil s ní ruku z postele
a ráno … Ráno měl ruku pokousanou od
komárů, ale zato byl v obraze. Bydleli jsme
spolu, spali na manželských postelích. Když
někam jedeme, tak vždycky bydlíme spolu. On mi
dělá mámu. Mámu-tátu.
Mám pocit, že z Mariána
Labudy vznikl symbol česko-slovenské
vzájemnosti. Jak mluví česky?
Marián mluví česky
úplně normálně. Jen občas, když řekne
něco špatně, tak mu to neodpustím. Někdy za
mnou přijde a zeptá se: Ty, říkám to dobre?
Jo, jasně, odpovím mu. Teď je to v pořádku.
Markéta Trojanová - Blesk