Rozhovory - Dr. Voštěp vyléčil Zubejdu

Na první pohled je snad každému jasné, že celovečerní film Lotrando a Zubejda vznikl podle pohádky Karla Čapka. Podle svého ji do podoby filmového scénáře upravil Zdeněk Svěrák. Film bude mít premiéru příští týden. Dr. Voštěpa Drnce nemohl hrát nikdo jiný než Pavel Zedníček.

Vprávěl mi, jak byl u Bolka Polívky v Olšanech na oslavách jeho nedávných sedmačtyřicátých narozenin a svezl se na koni. Ukazoval modřiny a odřený loket. S režisérem filmu Karlem Smyczkem se přivítali před natáčením Kufru tak srdečně, že jsem čekala, kdy se políbí.

Víte, že se starý Lotrando Jiří Pecha vsadil se svým nejbližším přítelem Bolkem o sto tisíc korun? Podepsal, že se rok a půl nenapije a ještě si konečně pořídí řidičák!

No to je dobrý! Asi se už zase potřeboval vsadit. Koukám, že zvyšují sázky, minule to bylo jenom třicet tisíc.

Ve filmu Lotrando a Zubejda kácíte stromy. Vy jste kluk z vesnice, určitě to se sekyrou umíte. Řekněte mi, jak to šlo Jiřímu Strachovi, tedy mladému Lotrandovi?

No…, Jirka je opravdu šikovnej, ani mě moc neohrožoval. Jirko, kolik jsme vlastně posekali těch stromů? (Pavel Zedníček se o přestávce natáčení obrací na svého kolegu Jiřího Stracha. Právě on mi nedávno vyprávěl, že prý posekali celý les.) Než šel do záběru, tak tři, čtyři stromy Pavel cvičně porazil, (lhal o stupínek méně mladý Lotrando).

Co pro vás bylo při natáčení nejtěžší? Kácení stromů?

Ale ne! Nejtěžší pro mne bylo naučit se texty písniček. Ve filmu je sedm písniček Jaroslava Uhlíře na texty Zdeňka Svěráka. Karel Smyczek k nim sestříhal dva klipy a písničky vyšly také na samostatném albu.

Kdo se vám z filmu Lotrando a Zubejda nejvíc líbil?

Bavila mě celá parta, která se na týhle práci sešla. Jiří Lábus jako loupežník, Ljuba Krbová jako Zubejdina chůva, Marián Labuda jako Sultán Solimán, Naďa Konvalinková jako moje filmová manželka. Vzácná parta skvělých lidí, který makali od ráda do večera a furt bylo veselo, byla sranda a byla pohoda. To je zásluha taky Karla Smyczka, to je takovej človíček na palce…

… cože, říkáte človíček? Víte, že Karel Smyzek, když o Vás mluví, říká, že jste brouček?

Známe se léta, Karel je bezvadnej. Obdivuju ho, jak to umí s dětma, jakou má trpělivost.

Myslíte si, že Smyczek nesvádí nějaký skrytý duševní boj, když umí být navenek tak klidný?

Snad ne, spíš naopak. On se nedokáže rozčílit, naštvat. Možná nachvilinku zakřičí: No tak, kluci, ticho…, ale jinak vůbec ne.

Co patnáctiletá Barunka Seidlová - princeznička Zubejda, nejzajímavější postava celého filmu? Ljuba Krbová mi řekla, že se všichni chlapi před Barunkou natřásali jako kohoutci.

Já ne, už jsem starej dědek, to spíš támhle mladej, (ukázal k vedlejšímu stolu, kde seděl Jiří Strach i ostatní protagonisté filmu). Možná se natřásá dodnes, já nevím. (Stejně jsem ale nepochopila, koho z přítomných pánů má Pavel přesně na mysli. Ostatně právě Dr. Voštěp přivedl k princezně Zubejdě mladého Lotranda a láska k němu ji vyléčila.)

Ve filmu vystupuje v roli vaší sestry Bára Srncová.

Znám Báru od malička. Když se natáčelo, byla už asi těhotná. Teď má prcka, holčičku Emmu.

Už vás nebolí záda, když máte k dispozici tak báječné přípravky na zklidnění bolestí? Prodal jste se aspoň za milion?

Slušný to bylo… (zhodnotil Pavel Zedníček do ztracena své reklamní farmaceutické intermezzo).

Když jste na své chaloupce v Jedlanech, taky si sám kácíte a sekáte?

To ne, na to už jsou lidi.

Ukažte ruce. Máte mozoly?

(A skutečně jsem jeden na hlaďounkých dlaních mužného herce našla.) Ale to mám od tenisové rakety, jak ji špatně držím!

Násady do ruky neberete?

Mám doma motorové sekačky, křovinořezy, nebo jak se všechny ty mašinky jmenujou. I když po těch zkušenostech z Lotranda a Zubejdy bych možná sám nějaký ten strom pokácel.

Svezl jste se při filmování na velbloudici?

Šeja byla skvělá a hlavně malej Kamílek, její synek. Víte, velbloudi jsou hodný zvířata, ale uměj pěkně kopat. Kameraman by mohl vyprávět! A kluci rekvizitáři, než na Šejlu navlíkli všechny kšíry, které musela nosit, utržili kopanců… Přesto jsem obdivoval, co všechno to zvíře vydrží. Byla s námi v lese, asi poprvé ve svém životě, chodila po kamenech. Zjistili jsme, že velbloudi umějí kopat dopředu, dozadu, ale i do stran, a když na vás prsknou, tak to hrozně smrdí.

A co pan Labuda, nezhubl v Solimánii?

Ubytování v Solimánii bylo dost šílený. Připomínalo to situaci, když jste v lágru utečenců. Byly tam vyasfaltovaný záchodky, žádný obkládačky. Slamníky byly vycpané pročůranou slámou. Marián přijel, viděl pokojík a sociální vybavení a ohromeně vydechl: "Pre boha, ja nechcem byť za každú cenu filmovým hercom!" Pak jsme si našli sami privátní ubytování. Labuda byl pořád u malého tranzistorového rádia, strčil si sluchátko do ucha a poslouchal. To bylo v době, kdy na Slovensku probíhala stávka herců. Marián zalehl, nastavil anténu a vystrčil s ní ruku z postele a ráno … Ráno měl ruku pokousanou od komárů, ale zato byl v obraze. Bydleli jsme spolu, spali na manželských postelích. Když někam jedeme, tak vždycky bydlíme spolu. On mi dělá mámu. Mámu-tátu.

Mám pocit, že z Mariána Labudy vznikl symbol česko-slovenské vzájemnosti. Jak mluví česky?

Marián mluví česky úplně normálně. Jen občas, když řekne něco špatně, tak mu to neodpustím. Někdy za mnou přijde a zeptá se: Ty, říkám to dobre? Jo, jasně, odpovím mu. Teď je to v pořádku.


Markéta Trojanová - Blesk