Rozhovory - pokud nebudu mít práci, je to moje chyba

Původně se tento rozhovor měl odehrát už před třemi lety. Tenkrát jsme se sešli v Divadle Na Zábradlí, ale moje ponurá nálada a starosti pana Zedníčka, jež vyvstaly z nejasností o dalším osudu divadla, nás přiměly, abychom naše setkání odložili na neurčito. Po delším čase jsme se tedy sešli znovu, ale v úplně jiném divadle - Bez zábradlí…

Patříte mezi oblíbené herce, loni jste v televizní anketě TýTý definitivně zvítězil a v Miss a Mr. Film jste vybojoval třetí místo. Letos jste sice o jednu příčku klesl, ale ani to není špatné. Co podle vašeho názoru přispělo k vaší popularitě nejvíc - filmové nebo televizní role či moderování Kufru?

Je to těžký, na Barrandově se toho už moc netočí, i když loni vzniklo filmů poměrně dost. Filmoví diváci mě mohli vidět v posledním díle Básníků a v Andělských očích. Kdežto televizní diváci se se mnou setkávají týden co týden prostřednictvím dalších dílů Arabely, kde jsem hrál netradiční roli mimina. Také jsem představoval tajemného mnicha Thea v šestidílném seriálu Strašidla a spol. A pak je taky soutěžní hra Kufr, a ta zřejmě boduje nejvíc.

V Andělských očích hrajete postavu pojišťovacího agenta Opory ve stáří. Jak jste byl spokojen s návštěvností filmu?

Na mém subjektivním dojmu nezáleží, hraji pro diváky a jsem moc rád, že chodí do kina a smějí se. Proč by se filmy měly točit pro kritiky? Kritiky na Andělské oči mě tak trochu zarazily, nechápu, jak recenzenti mohou srovnávat vidění Dušana Kleina s viděním Jiřího Menzla. Je jasný, že každý to natočí jinak, jako jinak chápe Hrabala. Říká se, že všechno bylo napsáno, a přesto každý autor pojedná stejné téma z jiného úhlu a my si dále můžeme kupovat nové knihy a chodit na nové filmy.

Je na obzoru další filmová role?

Něco se chystá, ale nechci to zakřiknout. V dnešní době je všechno relativní.

Nemáte někdy chuť postavit se za kameru?

Nepopírám, že by mě to nelákalo. Možná později, protože před režisérskou profesí mám určitou pokoru a domnívám se, že člověk nejenže musí něco umět, ale musí mít pro to i talent. Ne každý dobrý herec se může stát stejně dobrým režisérem.

Ale přesto, nemáte nějakou svou oblíbenou knihu, kterou byste rád zfilmoval?

Takovou knihou pro mne je Spolčení hlupců od J. Tooleho. Tento autor vydal jedinou knihu a stala se bestsellerem.

Jak vzpomínáte na angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem?

Měl jsem to štěstí, že jsem tam byl v době, kdy tam režírovali Evald Schrom, Juraj Herz. Rád vzpomínám na Profesionální ženu, Ženský zákon, Jakuba Fatalistu, Oblomova …

V té době tam s vámi hráli Jiří Bartoška a Karel Heřmánek. Odcházeli jste do Prahy společně?

Kluci odcházeli dřív, já za nimi přišel až za rok. Jirka s Karlem hráli v Městských, mě pan Chundela angažoval Na zábradlí a kluci v téže sezóně odešli za mnou.

V Divadle Na zábradlí jste strávil dost dlouhou dobu. Jaký byl odchod po téměř patnáctiletém manželství?

Zpočátku to bylo hodně smutný, každý rozvod je těžký, hořký. Odcházeli jsme ze své vůle, rozešli jsme se s vedením, které si utvořilo jinou představu o divadle a jeho repertoáru. Je to asi jako s tvrdohlavou manželkou, když si postaví hlavu, tak neustoupí. Odešli jsme a zůstali jsme spolu.

Diváci si vás našli i v poněkud méně atraktivní lokalitě - ve vysočanském Gongu...

Tam už chodila druhá generace, protože naše představení byla staršího rázu, například třináct let jsme hráli Maratón. Astrologa, Hlučnou samotu, pouze Výhybkáři jsou mladší.

V Kufru jste se osvědčil jako ostřílený moderátor. Jak jste se k moderování dostal?

Jednoduše. Potkal jsem režiséra Bonaventuru a on mě přemluvil. Trochu jsem měl obavy a váhal jsem, moderování je trochu jiná disciplína než divadlo, ale člověk musí zkusit všechno. Nakonec jsem rád, že jsem se nechal ukecat, protože mě to baví. Koho by to vlastně nebavilo hrát si hry?

Připadáte si hodně vytížený? Stále častěji se naši herci objevují v reklamách. Jaký je váš názor na ně?

Nestěžuji si, pokud bych nesehnal práci, tak to je moje chyba a bylo by na čase, abych uvažoval o svých hereckých schopnostech. Dokonce se nezříkám ani reklamy. Reklama u nás byla donedávna pokládána za něco podřadného, ale proč bych já neměl propůjčit svou tvář reklamě, když v jiných zemích je zcela běžné, že v ní špičkoví herci, sportovci, umělci účinkují. Za dobrou reklamu se přece nemusí nikdo stydět. Spíše by se některé reklamní společnosti měly zamyslet nad tím, proč jsou jejich reklamy na takové úrovni, že snad ani neslouží svému účelu.

Jaký je váš názor na český film? Nemáte pocit, že některé naše filmy jsou na tom stejně jako reklama? Točí se, točí, někdy za každou cenu...

Je to zvláštní, mé názory na filmy se většinou rozcházejí s kritikou. Například se mi líbil Jirešův film Helimadoe, a vůbec ne kvůli tomu, že tam hrála Lucie. A samozřejmě naši kritici si na něm smlsli, rozepisovali se o tom, že to není film, že to patří spíš do televize. Ale ať už mi někdo z nich vysvětlí, co je to ta filmová řeč? Poslední dobou postrádám u našich filmů příběh, takže to klidně mohli vyzdvihnout a napsat, že je to krásný lidský příběh, provzdušněný Jirešovou poetikou a lidskostí a výborným hereckým obsazením. Nemám rád, když si hrajeme na něco, co neumíme a co neodpovídá naší mentalitě, jako například na drsnou školu a akční filmy. Herci v Nahotě na prodej pak spíš působí komicky než jako hrdinové typu Stalloneho, Van Damma a Schwarzeneggera. Z porevolučních filmů se mi asi nejvíc líbila Obecná škola od Jana Svěráka, možná právě proto, že mám rád věci Jiřího Menzla a tenhle film
mi připomínal jeho poetiku, ale zřejmě to bylo tím, že scénář mu psal jeho otec, jinak dvorní Menzlův scenárista. Ještě mám dluh vůči Šakalím letům, na tenhle film jsem opravdu zvědavý.

Oslovil vás nějaký zahraniční film?

Poslední pokušení Krista od Scorseseho, ten mě přikoval na tři hodiny do křesla, možná to bylo i sugestivním výkonem Willema Dafoea. Ale netušil jsem, že to, co se při premiéře odehrávalo v Anglii, kdy církev chtěla toto pozoruhodné dílo stáhnout, bude podobné i u nás. Nikdo sice nepodpaloval kina, protože film byl promítám v televizi, ale i tak byla polemika ze strany církve dost ostrá.

Co byste si přál na závěr, máte nějaký nesplněný sen?

O snech a přáních se nesmí mluvit, jinak se nesplní.

Iva Hlaváčková - Kino revue 13/1994