Rozhovory - překvapení

SETKÁNÍ S PAVLEM ZEDNÍČKEM
Pavel Zedníček je nejen oblíbený herec a bavič, ale i velký obdivovatel ladných křivek žen. Ještě víc než na první jarní sluníčko se totiž těšil, až se dívky konečně trochu poodhalí a na jejich tváři se objeví úsměv.
Pavle, vaše záliba nám je sympatická, ale k jaru, kromě sluníčka a krásných žen, patří i velikonoce. Jak se na ně těšíte?

Letos jsem se na ně těšil snad nejdéle v životě, protože ta předlouhá zima mi lezla na nervy, a už jsem se nemohl dívat na ten věčný sníh a stále naštvané lidi. Dokonce jsem se obával, že snad budeme ty velikonoční „vajca“ mrskat ještě na ledu. Ale sláva, konečně je tady jaro a s ním se začíná pomalu všechno zelenat a na tom světě je už veseleji. Samotné Velikonoční svátky mám rád, ale už je neprožívám tak jako kdysi.

A jak jste je tedy kdysi slavil?
Jako kluk jsem s kamarády chodil u nás po Mokré čtvrti s pomlázkami a u každého domu jsme vykoledovali vajíčka a bonbóny. Pak jsme se chvástali, kdo jich má nejvíc. Když jsme trochu povyrostli, dostávali jsme už penízky. Jako dospělejší  jsme zase vyráželi mrskat děvčata s partou mladých kluků. Na naše obrovské pruty nám dívky a ženy věšely podprsenky. Nedostávali jsme za to ale ani vajíčka ani penízky, nýbrž každý po panáčkovi něčeho ostřejšího, takže si dokážete představit jak jsme pak k večeru vypadali. Pokaždé nám totiž nalili něco jiného, tu rum, tu slivovici, tu vínko...Odpoledne se to pak zase otočilo a všichni jsme se polévali vodou.

Když jsem trochu zestárnul, chodil jsem po Mokré se svým tátou navštěvovat rodiče mých kamarádů. Ani bych nespočítal kolikrát na nás maminka, zatímco my se někde veselili, zbytečně o poledni volala z okna: „Béďo, Pavle, tak kde jste! Pojďte k obědu.“ Většinou ho totiž musela znovu ohřívat.

A jaké velikonoční jídlo máte nejraději?
Vyloženě oblíbené jídlo snad ani nemám a nechám se překvapit, co mi Hanča dobrého nachystá. Ale pokaždé, když jsem jedl uvařená velikonoční vajíčka, vždycky mi připadalo, že chutnají tak nějak jinak. Prostě velikonočně a to mi vydrželo až dodneška.
A jestlipak jste si už nachystal nějakou pořádnou pomlázku na vaši přítelkyni Hanku Kousalovou?
To víte, že se na ni chystám, vždyť je to jediný den v roce, kdy těm zlobivejm ženskejm můžeme beztrestně trochu nabančit. Asi doma večer připravím nějakou vařechu a na velikonoční pondělí ráno, až ještě bude spát v pelíšku, odhrnu peřinku, našupu jí a hned natáhnu ručičku, aby mi za to dala nějaké korunky. Akorát tedy nevím jestli z ní něco dostanu. Jen věřím, že se nebude moc bránit.

Třeba se neodváží, vždyť děláte tak trochu do politiky. Máte prý ve Valašském království několik funkcí?
No zatím mi naše VISKA – valašská informační služba – žádné změny nehlásila,takže jsem pořád generálem vzdušných sil, potulným vyslancem, ministrem financí a derniérem valašského království(Češi mají premiéra,my Valaši derniéra,aby bylo jasno). 
Jestlipak děláte čest „svému ministerstvu“ a seděl jste už za opravdovým kniplem v letadle?
Já mám spoustu kamarádů pilotů a opravdu jsem si to několikrát za kniplem vyzkoušel, samozřejmě pod kontrolou. Dokonce se mnou udělali i pár kotrmelců, a také jsem si skočil padákem. Létání mě strašně baví a uvažoval jsem o tom, že bych si udělal pilotní diplom, ale nějak mi na to stále nezbývá volno. Když chce člověk něco takového dělat a ještě k tomu dobře, musí být každou chvíli na letišti a naučit se spoustu potřebných věcí od matematiky, fyziky až po meteorologii. Čas ale letí, a stále jsem se k tomu nedostal. Máme ale našeho a jediného valašského kapitána,kosmonauta a psovoda Lajky pilota Staňu Matůška, a když jako generál zavelím, tak přiletí s naším Valachia Air Force a valíme se podívat do oblak.
Potulnému vyslanci ale děláte určitě čest, protože vaším velkým koníčkem je cestování. Kam jste se za poslední dobu podíval?

Můj oblíbený ostrov v Mexiku, kam jsem se s oblibou vracel, bohužel zasáhl hurikán, který ho docela dost poničil, ale dávají ho opět dohromady, takže se tam zase brzy podívám. Člověk ale chce poznávat i jiné kraje. S Hankou jsme navštívili Kalifornii, projeli jsme ji od San Franciska až po Los Angeles. Měsíc jsme strávili i na Floridě a celou jsme jí pěkně prošmejdili. S divadlem Kalich jsme se zase vydali do New Yorku, kde jsme hráli pro naše krajany v Českém centru. Hodně mě ale baví i potápění, , takže jsem vzal Hanču do Egypta, aby se to také naučila. A musím ji pochválit, protože se skoro vůbec nebála, šla do toho, a právě si dělá potápěčské zkoušky. Teď jsme zrovna uvažovali, že bychom se příště mohli podívat někam na východ do Asie.
Zažil jste na cestách nějaké pořádné dobrodružství?
Jeden zážitek bych měl a připadal jsem si při něm jak hrdina z amerických filmů, které u nás běží v televizi. Jeli jsme

po dlouhé pusté dálnici, kde nebyl nikde nikdo, a tak jsem trochu šlápl na plyn a přeťápl jsem povolenou rychlost. Najednou se v ten moment objevilo houkající policejní auto. Hned jsem věděl, že bude zle. Zastavil jsem u krajnice a se zatajených dechem sledoval, jak z něj vylezl udělanej policajt, který šel s rukou na pistoli a drsným výrazem v obličeji k nám. Dal jsem ruce na volant a jen jsem si opatrně sundal sluneční brýle, abych mu viděl alespoň do očí. Zřejmě jsem měl štěstí, protože si prohlédl doklady, vysílačkou ověřil, jestli nejsme nějací gauneři a nakonec nás s pouhou domluvou pustil. Řeknu vám, že jsem měl tenkrát dost zvláštní pocit a dodnes nechápu, kde tam byli ti chlapi policajtský tak dobře schovaní.
Přivezl jste si z cest i nějaký vnitřní duševní poznatek?
Člověk se na cestách seznamuje s místními lidmi, vidí, jak žijí a uvědomuje si, že jsou spokojení a usměvaví, přitom nemají zdaleka takovou životní úroveň jako my tady. Když se pak vrátím domů, koukám na ty věčně naštvaný obličeje a říkám si, jestli ti lidé, které jsem tam poznal, co mají malinkatý obyčejný domeček s mrňavou zahrádkou, nejsou přece jen šťastnější.

Prozradíte nám na závěr co budete dělat dnes večer?
Když to chcete vědět, tak dnes večer budu mít orgasmus. V Divadle kalich mě totiž čeká představení ve hře „Bez předsudků“, původně se ale ta hra jmenuje Orgasmus bez předsudků. Takže teď mám díky této hře orgasmus dvakrát týdně jistý.

Zvláštní znamení:
rád si zajezdí na koni
letos oslaví páté výročí bez „cigára“
cítí, že se s ním „něco“ děje, protože začíná dřív stávat
nejvíce si pochutná na hovězí nudličkové polévce od maminky
na Floridě udělal výhodnou koupi - za deset dolarů pořídil hned troje gatě

Vizitka
narodil se 1.listopadu 1949 v Hošticích – Herolticích
vystudoval Kožařskou průmyslovku v tehdejším Gottwaldově a až poté brněnskou JAMU
Své první angažmá nastoupil v roce 1977 v Činoherním klubu v Ústí nad Labem, odtud přešel do pražského Divadla Na zábradlí a v současnosti hraje v Divadle Kalich, kde momentálně také zkouší novou komedii Drahouškové.
poprvé si zahrál ve filmu Holka na zabití, pak následovaly Řeknem si to příští léto, Na pytlácké stezce, Jak rodí chlap, Dostih, Fešák Hubert, Jak básníkům chutná život, Konec básníků v Čechách, Jak básníci přicházejí o naději, Lotrando a Zubejda
vidět jsme ho mohli i v seriálech Strážce duší, On je žena, Poslední sezóna
jeho životní partnerkou je moderátorka a scenáristka, Hanka Kousalová. 
Připravila: Šárka Jansová