Rozhovory - tajemství televizního kufru

Představovat Pavla Zedníčka jistě není třeba - dá se za ním (či "na něj") jít do pražského Disku, kde teď hraje Divadlo bez zábradlí. A kdo do Prahy nechce, ten ho může pravidelně vídat v televizním Kufru. Takže jsme skočili přímo do něj:

Víte, na kterém místě je v kufru těch deset tisíc?

Ne. K čemu by mi to bylo? To ví jedině muž, který tam ty prachy nosí a ukládá.

Nesleduju televizní soutěž Kufr úplně pravidelně, takže nevím, jestli už někdo tu nejvyšší výhru získal?

Co si pamatuju, tak asi už dvakrát. Plus něco z minula, takže mu to mohlo vylézt tak na čtrnáct tisíc.

Proč "asistenti" soutěžících přicházejí v kápích? Dámám, jak jsem si všimla, to cuchá účesy.

No přece, aby do poslední chvíle divák ani soutěžící netušili, kdo to je. Při zkoušce by si totiž mohli okouknout, kdo z nápovědů je šikovnější, a chtít právě jeho. Dámy se po sundání kápě můžou přičísnout.

Na téhle soutěži je sympatické, že se nehraje o milióny. Jak se vám osobně líbí Tutovka?

Jo, tak ta je nebezpečná. Je na nervy a může tam jít málem o život. Slabší nátury omdlívají. Kufr je spíš legrace a zábava, o peníze tu tolik nejde. Z těch deseti tisíc se nikdo nesloží, takže tam ani nemusíme mít doktora nebo záchranku.

Soutěž Kufr uvádíme velmi svižně - rychle mluvíte, těm co vypadli, vrazíte kufírek s dárky a z jeviště je málem vyženete … Je to záměr?

To ani ne, ale když uvážíte, že na celou soutěž je jen čtyřicet minut, tak to musí odsejpat, jak se říká. Kolikrát se nám stane, že se v úvodních rozhovorech, tedy při představování, zakecáme - když vznikne bezvadná atmosféra mezi hosty i publikem, takže pak musíme stříhat. Proto to tedy ženu, aby byl čas na vlastní soutěž.

Záhadné věci k hádání vám posílají diváci. Máte jich dost?

Jak říká Aleš Ulm, je tam toho plná almara. Máme z čeho vybírat. Navíc lidi pořád něco posílají, anebo když mě potkají, tak mi něco strčí, jestli by se to nehodilo - například v Třinci, kde jsme hráli divadlo, mi nějaká paní přinesla kardiostimulátor po svém manželovi. Aby lidi viděli, jak to vypadá. To bylo dojemné.

Záleží při hádání slov na inteligenci, rychlosti, fantazii nebo soustředění?

Inteligence tam určitě hraje roli, ale asi víc záleží na postřehu a pohotovosti. Jde o to, aby hráč v daném čase řekl co nejvíc slov, a když je neví, tak radši rychle pryč od toho. To si leckdo neuvědomuje a snaží se toho slova dopátrat, čímž ztrácí čas i body.

Nezkracuje potlesk obecenstva čas tomu, kdo hádá?

Určitě ne, protože soutěžící reaguje v okamžiku, kdy slovo naskočí - takže může jet dál, potlesk nepotlesk. Proto je taky honím.

Mohou vzniknout v průběhu soutěže nějaké potíže a zádrhele? Vzpomenete si na nějaké?

To můžou, a vznikají docela pravidelně. Jak známo, do Kufru zveme podniky (tedy - obecenstvo je vždycky z nějakého podniku) a taky soutěžící něco dělají, někde pracují. A teď vzniká ta potíž - jak se mám ptát a co vyslovovat, aby to nebyla reklama? To je jako když já řeknu, že jsem herec, vy se zeptáte kde hraju - a šup, málem dělám reklamu. Zrovna tak vlastně ani nemůžu pořádně jmenovat podniky, které soutěžícím nabízejí různé dárečky.

Všimla jsem si, že umíte ty, kteří ze hry vypadnou, taky docela hezky utěšovat. Umíte to i mimo Kufr?

No, já doufám. Štěstí je pomíjivá věc - tak se to snažím aspoň naznačit. Mimochodem, to si myslím i mimo Kufr. Vždyť o co jde, ne? Ale taky je mi někdy někoho líto, když je z toho smutnej - tuhle zrovna tam byla taková hezká a šikovná holka, ale prostě jí to s "nápovědou" nějak nevyházelo…

Vypadá to, že leckdo má obrovskou fantazii při hádání obrazů na obrazovkách; vidí div ne jen půl ucha a už ví, o koho jde. Je to věc intuice, nebo představivosti?

To já nevím. Fakt, nevím. Možná je to tím, že se soutěžícími jsou při tomhle hádání herci, a ti se navzájem tak znají, že se možná poznají i podle toho kousku ucha, jak říkáte.

Nemám já doma v televizi ten obraz příliš maličký na to, abych uhádla, o koho nebo o co jde? Je to ve studiu lepší?

Naopak. Řekl bych, že doma na obrazovce doma to máte lepší vy. Ve studiu není moc místa, takže si nemůžete náležitě odstoupit, svítí se tam, velká obrazovka je rozdělená, takže výsledný obraz se skládá, řekl bych, hůř. Je to příliš velká plocha na malém prostoru.

Kdo vymýšlí varianty k určení oněch podivných předmětů?

To dělá Aleš Ulm. Sem tam něco taky navrhneme, nějakou blbinu, ale převážně je vymýšlí Aleš.

Z Kufru do filmu a k herectví: kde vás kromě v Divadle bez zábradlí může divák vidět?

Nedávno byla premiéra Andělských očí, kde hraju jednoho z podvodníčků, Uhdeho, a skončil jsem natáčení šestidílného televizního seriálu Bylo nás pět, podle Karla Poláčka. Jinak, co se týče televize a filmu, zatím nevím.

Co říkáte reklamě?

Když je dobrá a vtipná, tak proč ne? Která se mi líbí? No tak třeba ta na Niveu. S hezkou muzikou a s hezkou ženskou, která není úplně nahatá; je to decentní a docela milý. Mám rád reklamy Ivana Mládka, to je vždycky legrace a má to vtip. Musíme si halt zvykat, že reklama je už součástí našeho života. Horší bude, až reklamou začnou stříhat nějaký film nebo pořad. To by se mi moc nelíbilo.

Nehodláte podnikat? Kdekdo už kdeco má …

Jááá? Ne. Na to bych asi neměl sílu. Ani nevím, v čem bych měl podnikat. I když - vystudoval jsem kožařskou průmyslovku, takže jsem vlastně švícko, ačkoli jsem se tím nikdy neživil. Ale do bot nebo kůže bych asi taky nedělal.

Když jste švícko - hraje to roli při nákupu bot?

Myslím, že jo, protože jsem šťastnej šmejdil. Prohlížím si boty zevrubně, hledám, jestli není nějaká vada a tak, prostě otravuju prodavače.

Ještě k tomu podnikání: jste výřečný, čiperný, pohotový, působíte vyloženě podnikavě. Co by vám tedy vadilo?

Účetnictví! Kdybych to měl dělat, tak bych se asi zbláznil. Když u někoho vidím ty lejstra - no to je hrůza. Mně můžete říkat stokrát, co je přidaná hodnota, podhodnota a nadhodnota a já nevím co ještě, stejně to nikdy nepochopím, na to jsem blbej. A když vás nakonec někdo zastřelí, tak to už se mi tam vůbec nechce.

Bude jaro. Těšíte se?

Aby ne! Já mám jaro rád. Nejradši, když všechno teprve začíná, začne pučet třešeň na chalupě, travička se zelená, ptáci zpívají … To já jsem už v lednu nervózní a těším se. Už aby tady bylo.

Kdybyste měl zčistajasna jeden úplně volný den, co byste dělal?

Já strašně rád lenoším. Ležím, čtu si, flákám se, usnu, nadlábnu se … No a jel bych na chalupu.

Kterou část dne máte rád?

Ráno to tedy určitě nebude. Nevím totiž, kde začít. Jestli se oholit, nebo najíst nebo umejt, takže když vstávám, tak si sednu na postel a přemýšlím, co dál. Pak už je to jedno. Když člověk vyleze, tak pak už musí.

Jak snášíte vlastní popularitu?

Doufám, že normálně. Že se mnou nic nedělá.

A co peníze?

Co je snima? Něco s mejma penězma?! - To neznáte, jak jeden kolega herec prošvihl představení? A za to se pořádně platilo. No a on se předtím bál, že bude měnová reforma. Když mu pak ohlásili tu pokutu, tak se zděsil a povídá: Já věděl, že bude něco s penězma, ale že zrovna s mejma!? - Ale jinak je mám normálně, přiměřeně rád. Jak se říká: je lepší bejt zdravej a bohatej než chudej a nemocnej. Jenže i milionář může bejt nešťastnej.

Co byste si přál?

Já bych chtěl bejt hlavně zdravej, a dobře užít život, kterej mám.

Alžběta Šerberová - Ahoj 9.94